Martina Sáblíková ano, ale??
Veřejnost, ale ani sdělovací prostředky, si zatím nezvykly, že sport handicapovaných je stejně důležitý a stejně kvalitní jako sporty zdravých, že se již dávno nejedná o charitativní akce, kde se handicapovaní „jen“ setkávají, ale že jde již několik desítek let o kvalitní sportovní soutěže s celosvětovou působností a tvrdou konkurencí. Žádný jiný sport v historii Pardubic a Pardubického kraje nezískal tolik skvělých úspěchů.Město Pardubice má to štěstí, že má v řadách svých sportovců medailisty a účastníky paralympijských her z Pekingu. Před dvěma lety přivezli tito sportovci 4 bronzové medaile a z předchozích šampionátů i medaile zlaté a světové rekordy. Byl to historický úspěch, jen možná scházely ohňostroje a davy fanoušků a ani politici se příliš nehrnuli k tomu se k tomuto úspěchu nějak zvlášť hlásit. Každý účastníci paralympiády z Českých Budějovic, Prahy, Olomouce obdržel (30 ale také 50 tis. Kč), pardubičtí reprezentanti chlebíček a knihu.
Pro Sáblíkovou chystají halu za miliardu, pardubičtí vozíčkáři už pátý rok prosí zástupce města o krytou tělocvičnu na zimní přípravu za 20 mil. Kč. Ta by navíc nesloužila jen jim, ale i ostatním sportovním odvětvím na Městském atletickém stadiónu. Dva podobné sporty a dva naprosto rozdílné osudy. Někde je asi chyba. Kde? To ať si čtenáři doplní sami.
