Medailonek s jedním z nejlepších handicapovaných atletů světa..
Rádi bychom Vám touto cestou představili několik jeho reprezentantů, kteří se v tuto chvíli připravují na start na Mistrovství světa v atletice tělesně postižených sportovců, které proběhne v lednu 2011 na Novém Zélandu. Dnes Vám představíme pardubického diskaře, sportovce skupiny postižení F 58, Jaroslava Petrouše, kterému jsme položili pár otázek..1) V atletice už zdaleka nejsi nováček, přesto, prozradíš, kdy a jak jsi začínal? Jaké jsou Tvé úspěchy?
Já si ještě tak trochu jako nováček připadám. :-) Atletiku jsem začal dělat až v roce 2008. Do té doby jsem hrál v Praze basketbal vozíčkářů a kluci z týmu, kteří atletiku už dlouhodobě dělali, mě pozvali na soustředění nováčků do Nymburka. Už od mala jsem atletiku miloval. Chtěl jsem být oštěpařem, ale až v Nymburku jsem zjistil, jak je to strašně těžké. Třeba hod diskem mi vůbec nešel a ani jsem se mu nechtěl věnovat. Až trenérka pardubického oddílu Eva Hrdinová, kam jsem po soustředění nastoupil, mě začala přesvědčovat, že mám dobré dispozice stát se diskařem. Až po delší době, kdy jsem se chtěl věnovat hlavně oštěpu, jsem přešel na disk. Mé první závody, které jsem absolvoval v Olomouci rozhodně na nějaký talent v disku neukázaly. Dokázal jsem hodit nějakých 27 metrů. :-) Musím ale říct, že jsem se postupem času do disku zamiloval a hlavně díky mé trenérce se začal zlepšovat. Trénink co trénink jsem přidával centimetry, až je z toho současný český rekord a přepsání historických tabulek výkonem 54,69 m.
2) Sportuješ v podstatě bez přestávky, co Tvoje sportovní příprava, jak a kde teď probíhá? Čemu se ještě věnuješ vedle atletiky?
Atletika vyplňuje veškerý můj volný čas a díky mé manželce, která mě v tomto podporuje se můžu tvrdě připravovat. Dvakrát až třikrát týdně dojíždím na stadion do Pardubic, kde mě vede moje trenérka a každý můj hod hned zhodnotí a okomentuje, co jsem udělal dobře a co je třeba udělat jinak. :-) Jsou to tréninky k nezaplacení, protože sám na sobě vidím, jak se zlepšuji. Není pochyb, že Eva má na mém vzestupu strašně velký podíl a já doufám, že budeme ještě mnoho let pokračovat ve společné práci. Dále docházím do posilovny, kde mám kondičního trenéra, který má s vrhači zkušenosti, protože sám aktivně hází diskem a kladivem. Já jsem posilovnu vždy nenáviděl, ale pochopil jsem, že když má člověk odborné vedení a netahá jen nesmyslně činky, může být i tato příprava zábavná. Bez posilování to prostě nejde. Jinak mimo sportu se pohybuji v gastronomii. Pracuji v jedné velké nadnárodní společnosti, kde jsem se spolupodílel na vzniku vlastního kávového konceptu a snad úspěšně ho vedu u nás a na Slovensku. Již šest let je mou velkou láskou káva a i v tomto oboru jsem se v roce 2004 stal mistrem republiky. Od té doby jsem získal mnoho zkušeností po celém světě a stále ještě získávám.
3) Na CZECH Open jsi překonal poprvé 50 m hranici a splnil B limit na MS v hodu diskem, jsi spokojený? Co to pro Tebe znamená? Jak se Ti v Olomouci závodilo?
Bylo to něco neuvěřitelného. Týden před závodem bych na sebe nevsadil ani zrnko kávy. Po velmi náročném období, závody v Německu, exhibice na memoriálu J. Odložila jsem nastoupil na závěrečné soustředění před republikou, kde jsem se moc nešetřil a tělo vypovědělo službu. Totální selhání organismu, bloklá záda a horečky 39,5. Musel jsem soustředění přerušit a odjet do Prahy za mou fyzioterapeutkou. Ta mě dala neuvěřitelně rychle dohromady a po pár dnech odpočinku jsem se zase cítil dobře. Již delší dobu jsem věděl, že můžu atakovat padesátimetrovou hranici, ale že přidám ještě skoro dva metry, to jsem si nemyslel ani ve snu. A po zhodnocení mého výkonu od trenérky vím, že jsou tam stále rezervy a že můžu házet ještě dál. To je na atletice krásné a i to mě posouvá dopředu.
4) Co Tě čekalo po mistrovství republiky a jaké jsou Tvé sportovní plány na zbytek sezóny a event. směrem k přípravě na MS?
Po MČR jsem si udělal atletické volno a na pár dní odjel s rodinou na dovolenou do Emirátů. Ale i tam jsem se udržoval v kondici a navštěvoval fitko. Po návratu jsem se opět vrhnul do plného tréninku, protože stále probíhá český pohár a já mál pořád ještě možnost vyjet na nějaké zahraniční závody a pokusit se o splnění A limitu, ke kterému mi scházelo 20 cm. Tím že je MS v lednu, tak se celá sezóna natáhne a bude potřeba se tvrdě připravovat i v zimním období.
5) Reprezentoval jsi tedy ještě někde v zahraničí a jak se vyvíjela tvoje výkonnost?
Minulý týden jsem byl na závodech v Dánsku a přivezl si pořádnou chřipku. Jak už je tento rok obvyklé, celý soutěžní den nám propršel. Celý týden jsem se léčil a ještě ráno v den závodu jsem rozmýšlel, jestli mám do Brna jet.
6) Tvůj výkon z brněnského kola je ale excelentní. Čekal jsi takové zlepšení?
Po pravdě řečeno, ráno bych na sebe nevsadil ani korunu. Celé tělo mě bolelo a před závodem jsem musel podstoupit uvolňovací masáž. Asistent trenérky odvedl opravdu skvělou práci a těsně před závodem jsem se cítil skvěle. Ke všemu bylo ideální diskařské počasí, tak jsem si řekl, že do toho půjdu naplno. Už při prvních pokusech jsem vytušil, že bych dnes mohl hodit daleko a atakovat padesátimetrovou hranici, což se mi do pátého pokusu podařilo celkem třikrát. V šestém pokusu mi vyšlo vše jak nejlépe mohlo a disk doletěl daleko za hranici 50 metrů. Na stadionu nebylo bohužel tak dlouhé pásmo, organizátor musel shánět odpovídající na jiném stadionu a čekání na změření bylo nekonečné. S trenérkou Evou Hrdinovou jsem netrpělivě čekal na verdikt. Po hodině čekání to přišlo, 54,69 m. Nový český rekord jsem posunul o téměř 280 cm a radost byla obrovská. Je více než pravděpodobné, že jde i o nejlepší výsledek v letošních světových tabulkách v mé kategorii. Letošní výkonnostní metu, kterou mi trenérka určila jsem splnil vrchovatě...
Děkujeme za rozhovor..
