Jan Vaněk bronzový na mistrovství světa!

Jan Vaněk je členem oddílu tělesně postižených sportovců Hvězda SKP Pardubice již od roku 2007, kdy získal 3. místo na Mistrovství České republiky v hodu kuželkou a také 2. místo na mezinárodním mítinku pro handicapované atlety ve Stoke Mandeville. V roce 2008 se nominoval na Letní paralympijské hry v Pekingu a získal pro Hvězdu, Pardubice, Pardubický kraj a Českou republiku bronzovou medaili v hodu kuželkou. V průběhu kariéry získal také 5. místo na Mistrovství světa v atletice handicapovaných 2011 na Novém Zélandu a 4. byl na Letních paralympijských hrách v Londýně 2012. V letošním roce se stal nejúspěšnějším členem české výpravy, co se mužů týče, když jako jediný muž vybojoval pro Českou republiku na Mistrovství světa v atletice handicapovaných ve francouzském Lyonu bronzovou medaili za vynikající výkon v hodu kuželkou až na hranici jeho možností 26,16 m.

Janovi položila pár otázek předsedkyně oddílu TPS Hvězda SKP Pardubice a trenérka Eva Hrdinová:

 

1) Jak ses těšil a jak ses připravoval na tuto sportovní akci? 

Mistrovsví světa bylo pro mě mezi paralympiádami hlavní sportovní událostí. Příprava sestávala ze standardních tréninků v domovském atletickém oddíle, plus týdenní soustředění reprezentace v SC Nymburk. 

2) Jak vidíš svůj skvělý výsledek z pohledu celé České státní reprezentace? 

Čeští handicapovaní atleti v posledních letech nepřiváží z vrcholových akcí tolik medailí jako tomu bývalo v minulosti. Uvedu tři, pro mě nejpodstatnější důvody. Je to podivné a demotivační slučování kategorií na velkých akcích, konec se sportovní kariérou nebo působení v reprezentaci, a také vleklé spory mezi sportovními svazy sdružujícími sportovce s handicapen. 

 

3) Jak francouzští pořadatelé celou tuto složitou organizaci zvládli?

Jelikož jsem už jedno MS absolvoval, neubráním se srovnáním právě s ním. Bylo to v roce 2011 na Novém Zélandu. Mladší z nich mělo jednoznačně navrch hlavně místem konání v Evropě. Tedy odpadla aklimatizace a náročná cesta. Taktéž počasí, podobné našemu, mi bylo příjemnější. Jinak organizačně a atmosférou se oba šampionáty výrazně nelišily. 

4) Jak bereš svůj výkon a umístění ve své atletické kariéře? Hodnotíš ho vysoko?

Moje výkony byly na začátku sezony dost rozkolísané, proto kolísaly i mé soukromé osobní ambice. Prostě jsem pro optimální výkon učinil všechna možná opatření, která byla v mé moci, a čekal na závod. Vše do sebe nakonec zapadlo a dobře to dopadlo. Musím také uvést, že na startovní listině chyběli moji čeští soupeři, se kterými se v Českém poháru v naší disciplíně stále střídavě přetahujeme o lepší umístění a určitě by celkovým pořadím na předních příčkách zamíchali. Svým výkonem jsem byl příjemně překvapen, protože přes 26 m jsem už několik let nehodil a v mojí kategorii je to už slušná dálka.

5) Nezdá se ti, že i přes skvělé výsledky je u nás sport handicapovaných stále na okraji zájmu?

Sport handicapovaných se v různých zemích ubírá různými směry. U nás je to pořád spíše forma zábavy a jakéhosi rozptýlení. Někteří handicapovaní sportovci by rádi provozovali svůj sport profesionálně, zdá se mi ale, že naše společnost není na takový vývoj zatím připravená. V takovém případě musíme ale počítat s výrazným propadem ve výsledcích, o medailových úspěších nemluvě.

6) Co ještě chystáš do zbytku sezóny? 

Ve zbytku sezony se zúčastním ještě několika kol Českého poháru a Czech open v Olomouci. Také se budu věnovat svému druhému sportu, florbalu na el. vozících, a rekreačně jezdím na handbiku. Děkuji rodině, svému atletickému oddílu Hvězda Pardubice, trenérce, asistentům a všem, kteří mi pomáhají. Bez nich bych sportovat nemohl a můj úspěch je i jejich úspěchem.   

 

Děkujeme!