Rozhovor s Veronikou Foltovou
Mezi naše české reprezentanty se opět svými výkony řadí i dvojnásobná paralympijská vítězka a světová rekordmanka v hodu diskem a ve vrhu koulí Veronika Foltová. Také jsme jí položili stejné otázky jako jejím reprezentačním kolegům. Jako vždy byla velice skromná..
Jak se koronavirus dotkl sportu? Obecně tohoto odvětví..
Koronavirus se zdaleka nedotkl jen sportu. Dotkl se všeho a všech. Nemyslím si, že by byl sport v tuto chvíli důležitější, než cokoli jiného. Teď musíme myslet především na zdraví a jeden na druhého. Koronavirus je celosvětový problém. Teď už nejde o sport, jde prakticky o život.
A přímo tebe?
Nejsem ničím výjimečná, takže úplně stejně, jako všech ostatních lidí.
Kdy měla začít sezona a jak měla vypadat?
Ono se to tak nějak měnilo. Naskočila jsem do rozjetého vlaku. Některých závodů, které jsem měla původně absolvovat jsem se nezúčastnila, protože bylo nejprve třeba zařídit spoustu formalit. Pro mě tedy začala sezóna paradoxně na jejím konci, kdy jsem vyjela na Mikulášský halový mítink do Olomouce a pokračovat měla v Dubaji, po vyřízení právě oné nutné dokumentace. K tomu už ale nedošlo, protože závody byly těsně před odletem zrušeny.
Co všechno mělo být za akce a jak se na ně dalo kvalifikovat. A teď se ruší akce.
Akcí bylo, či spíše mělo být dost. Nebo tedy alespoň více, než na kolik jsem byla zvyklá před lety. Mě se aktuálně nejvíc týkal Grand Prix v Dubaji, kde jsem si potřebovala obnovit mezinárodní klasifikaci a samozřejmě jsem měla za cíl podat co nejlepší výkon a pokusit se splnit limity na další velké akce. To padlo a negativně to ovlivnilo celou mojí sezónu, protože bez platné klasifikace se nemohou zúčastnit mezinárodních závodů, i kdyby byly obnoveny. A pak jsou tu samozřejmě i závody domácí, které jsou pro mě neméně důležité. Přeci jen návrat po tolika letech, kdy jsem se věnovala víceméně jen dceři, není tak snadný a je třeba postupovat krůček po krůčku.
Teď je ale důležitější zdraví nás všech. To je v tuto chvíli priorita a všichni jsme na jedné lodi. Čím více budeme dbát nařízení a doporučení, tím dříve se snad budeme moci vrátit ke svým běžným životům, ať už je jejich náplní sport, rodina, práce...
Věříš, že proběhnou nějaké akce, alespoň ty pořádané klubem?
Netroufám si být prorokem. Atletika bez bariér se snaží posouvat termíny jak to jen jde. Víc v tuto chvíli asi dělat nelze. Jen doufat, věřit a nezakrnět
Sleduješ, které akce se posouvají, budeš se na ně připravovat?
Samozřejmě sleduji a pokusím se na ně připravit jak jen to bude možné, ať už proběhnou, či nikoli.
Jak se teď připravuješ, když se nesmějí shromažďovat lidé.Trénuješ nějak sama doma, když jsou sportoviště zavřená?
Snažím se udržovat svaly v kondici, alespoň v rámci možností. Hlavně po večerech. Pořád jsem především maminka šikovné cácorky, která se i přes svá vlastní zdravotní omezení chystá na podzim do první třídy. Takže přes den je že mě především učitelka, logopedka, zdravotník.... a ve volném čase se samozřejmě snažím, aby úsilí, které jsme vynaložili s oddílovými trenéry nepadlo vniveč.
Nějaký motivační proslov pro ostatní sportující kolegy ale i ostatní lidi.
Proslov určitě ne.
Snad takové malé přání...
Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu. To dobré, i to špatné. Je jen na nás, co si z toho odneseme a jak s tím naložíme. Možná je načase, abychom se jako lidé opět semkli, začali táhnout za jeden provaz, více si všímali jeden druhého a vzájemně si naslouchali a pomáhali. Nejen v těžších časech...
Příroda je moudrá. Dobře ví, co dělá a proč. Přibrzděme a inspirujme se. S pokorou přijměme dění okolo nás a bude zase líp.
